Proč to ale nejde bez toho Ježíše?

Po světě chodí řada dobrých lidí, tak proč by měli po své smrti skončit na nějakém nehostinném místě bez Boha. Vrazi a násilníci - ti ano - ale hodní lidé, kteří nikdy nic zlého nikomu neudělali?

Dobrá otázka. Čti trochu pozorněji.

Skutečnost je zase trochu jiná, než by člověk čekal. Není to tak, že by Bůh nechtěl, aby dobří lidé s ním travili věčnost. Naopak. Přesto tomu něco brání. Co to je? Každý upřímný člověk musí uznat, že něco zlého nebo sobeckého v životě udělal. Někomu ublížil nebo někomu nepomohl, i když mohl. Všichni jsme tudíž tak nějak špinaví, nedokonalí, sobečtí. V konečném důsledku je jedno, jestli ses zašpinil tím špatným (my křesťané tomu říkame hřích) více nebo méně, jedna jediná skrvna mě nadobro odloučí od čistého a neposkvrněného Boha. Je to zákon gravitace naruby. Krom toho Bůh nikoho násilně nenutí s ním být, ačkoli by si to velice přál.

A teď to nejdůležitější. Konání dobra nás neočistí od našich provinění. Dobré chování sice mě a mému okolí prospěje, avšak před Bohem tím své špatnosti nepřemažu. Za svá provinění musí člověk snést trest, leda by ho za něj strpěl někdo jiný. A to přesně udělal ve své nekonečné lásce a dobrotě Ježíš Kristus svojí smrtí na kříži. Vzal na sebe všechna má i tvá přestoupení a přijal za ně trest - smrt. Zázračným vzkříšením na velikonoční ráno prokázal, že nebyl obyčejným člověkem a že nezemřel obyčejnou smrtí trestance. Umřel jako věčný Boží syn, který svou smrtí zaplatil za hříchy celého lidstva. I za ty tvé.

Ježíš nezůstal mrtvý. Naopak. Překypuje životem, vzkříšený a živý i v 21. století. Touží, aby se každý člověk v důvěře a pokoře spolehnul na jeho dokonalou oběť, která zcela uleví a plně očišťuje svědomí každého člověka a slibuje záchranu a věčný život v Boží přítomnosti.

“Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.”

Bible, Janovo evangelium